Zabezpečování jízdy vlaků Epocha IV
<small>Z ZababaWiki</small>
Obsah |
Označování hlavních návěstidel
Barevným nátěrem přední strany stožáru návěstidla je vyznačeno, zda příslušné návěstidlo platí pro vlaky nebo posun. Možnosti jsou následující:
- Na stožáru se střídají červené a bílé pruhy stejné šířky
- návěstidlo platí jen pro jízdu vlaku, neplatí pro posun (zpravidla vjezdová návěstidla, skupinová nebo společná odjezdová návěstidla, oddílová a krycí návěstidla)
- Na stožáru se střídají červené a bílé pruhy, přičemž bílý pruh má poloviční výšku
- návěstidlo platí pro jízdu vlaků i pro posun (odjezdová a cestová světelná návěstidla)
- Na stožáru se střídají modré a bílé pruhy stejné šířky
- návěstidlo platí jen pro posun (seřaďovací a spádovištní návěstidla)
- Na stožáru se střídají červené, modré a bílé pruhy stejné šířky
- návěstidlo platí pro vlaky i pro posun (dosud se používá u některých tzv. vložených návěstidel staršího typu nebo u tzv. uzávěry koleje)
- Stožár je celý bílý nebo stříbřitě šedý
- oddílové návěstidlo automatického bloku. Při splnění určitých podmínek smí strojvedoucí pokračovat v jízdě kolem takového návěstidla, i když ukazuje návěst „stůj“. Základním znakem takového návěstidla (které svítí vždy, když nejede vlak) je „volno“.
- Stožár je šedý
- předvěsti a opakovací předvěsti k hlavním návěstidlům.
Zadní strana návěstidel včetně zadní strany stožáru je vždy šedá.
Stanoviště samostatné předvěsti je označeno upozorňovadlem - bílou , černě olemovanou čtvercovou nebo na užší stranu postavenou obdélníkovou deskou. Jsou-li na tomto upozorňovadle dva černé šípy hrotem proti sobě, jde o předvěst vjezdového, případně (ve výjimečných případech) odjezdového nebo cestového návěstidla. Černý kříž na upozorňovadle znamená, že jde o předvěst oddílového nebo krycího návěstidla.
Funkci předvěsti vjezdového návěstidla plní také poslední oddílové návěstidlo na trati s automatickým blokem. To je označeno čtvercovou bílou deskou s černým mezikružím. Základní návěstí tohoto návěstidla musí být „výstraha“ (pokud nejede žádný vlak, ukazuje příslušné vjezdové návěstidlo „stůj“).
Před stanoviště samostatné předvěsti se umísťují tzv. vzdálenostní upozorňovadla - bílé, na výšku orientované obdélníkové desky s černými pruhy. Před předvěstmi vjezdových, cestových a odjezdových návěstidel jsou pruhy šikmé, před předvěstmi oddílových a krycích návěstidel vodorovné. Počet upozorňovadel (3 nebo 4) a jejich vzájemná vzdálenost se určuje podle traťové rychlosti - do 60 km/h jsou tři upozorňovadla po 75 metrech, do 100 km/h čtyři upozorňovadla po 75 metrech a nad 100 km/h čtyři po 100 metrech. Čím blíže je upozorňovadlo k předvěsti, tím má méně má pruhů.
Vzdálenostní upozorňovadla se v odůvodněných případech (např. tam, kde jsou časté mlhy nebo kde je jiným způsobem omezená viditelnost) používají i před hlavními návěstidly. Jsou to černé obdélníkové desky s bílým okrajem a opatřené jedním, dvěma nebo třemi bílými trojúhelníky. Tato upozorňovadla jsou vždy tři, ve vzájemné vzdálenosti po 75 m (pro rychlost do 60 km/h) nebo 100 m (nad 60 km/h).
Základní znaky hlavních návěstidel a předvěstí
Je nutno rozlišovat, zda se jedná o návěstidla a předvěsti mechanické nebo světelné - mechanická návěstidla mohou ukazovat jen omezený počet návěstí, zatímco u světelných návěstidel je možno návěsti rozlišit nejen barvami a počtem světel, ale také jejich „kmitáním“ (blikáním). Počet návěstních znaků, které může určité návěstidlo ukazovat, je dáno nejen jeho konstrukcí, ale také druhem zabezpečovacího zařízení.
Mechanická hlavní návěstidla jsou velmi často jen jednoramenná (všechna mechanická odjezdová, oddílová a krycí návěstidla, ale někdy i návěstidla vjezdová). Tam, kde je z hlediska rychlosti jízdy potřebné odlišit jízdu přes výhybky do odbočky (s omezením obvykle na 40 km/h) nebo přímým směrem, používají se návěstidla dvouramenná. Tato základní ramena návěstidel mají červeno-bílý nátěr. Tam, kde existuje závislost mezi vjezdovým a odjezdovým návěstidlem pro jízdu přímým směrem, nebo ve stanicích, kde musí každý vlak zastavit, se používá ještě třetí rameno žluto-bílé.
V případě, že vjezdové návěstidlo má jen jedno rameno, musí být rychlost jízdy na 40 km/h (někdy jen na 30 km/h) omezena tzv. rychlostníkem - pak tato rychlost platí pro všechny vlaky bez ohledu na to, zda jedou přes výhybky přímo nebo do odbočky.
Návěst „stůj“ ukazuje jedno rameno návěstidla ve vodorovné poloze; v noci svítí jedno červené světlo. U dvouramenných návěstidel je druhé (dolní) rameno svisle (rovnoběžně se stožárem). Má-li návěstidlo také žluté rameno, je v zákrytu za horním vodorovným ramenem.
Návěst „volno“ ukazuje jedno rameno návěstidla šikmo vzhůru (pod úhlem 45°), v noci svítí jedno zelené světlo. U dvouramenných návěstidel zůstává druhé rameno svisle, případné žluté rameno je také šikmo vzhůru v zákrytu za horním ramenem.
Návěst „výstraha“ se na mechanických vjezdových návěstidlech používá v situaci, kdy vlak vjíždí do stanice po výhybkách přímo, odjezdové návěstidlo je v poloze „stůj“ a v zabezpečovacím zařízení je zřízena závislost mezi těmito návěstidly (návěst „volno“ lze postavit jen tehdy, je-li zároveň na „volno“ i odjezdové návěstidlo). Tato návěst se někdy používá i u koncových nebo úvraťových stanic, kde vlak nemůže pokračovat v jízdě stejným směrem. Návěstní znak „výstraha“ je tvořen jedním červeno-bílým ramenem šikmo vzhůru a žlutým ramenem ve vodorovné poloze, případné druhé rameno je svisle. V noci svítí jedno žluté světlo.
Pokud vjezdové návěstidlo nemá žluté rameno a vlak má ve stanici mimořádně zastavit, nechá se vjezdové návěstidlo v poloze „stůj“, dokud vlak před návěstidlem nezastaví. Teprve pak se postaví do polohy „volno“ - strojvedoucí potom musí očekávat, že bude ve stanici zastavovat, pokud nedostane návěst k průjezdu.
Návěst „vjezd odbočkou“ se používá u vjezdových návěstidel v případě, že vlaková cesta vede přes alespoň jednu výhybku v poloze „do odbočky“. Na tuto návěst smí vlak jet rychlostí nejvýše 40 km/h v celém obvodu stanice (i na odjezdovém zhlaví je nutno předpokládat jízdu odbočkou). Tato návěst lze vyjádřit dvěma způsoby podle toho, jak je vjezdové návěstidlo vybaveno:
- u návěstidel se žlutým ramenem je toto rameno vodorovně, obě červeno-bílá ramena ukazují šikmo vzhůru. V noci svítí dvě žlutá světla.
- u návěstidel bez žlutého ramene ukazují obě červeno-bílá ramena šikmo vzhůru, v noci svítí dvě zelená světla.
Mechanické předvěsti dnes ukazují jen dva návěstní znaky, a to:
Návěst „výstraha“ je tvořena kruhovým terčem se žlutým nátěrem, černě olemovaným a opatřeným bílým okrajem. V noci svítí jedno žluté světlo. Tento návěstní znak znamená, že příslušné hlavní návěstidlo je v poloze „stůj“ nebo „vjezd odbočkou“.
Při návěsti „volno“ je terč předvěsti sklopen do vodorovné polohy, takže je viditelná jen jeho přední hrana. V noci svítí zelené světlo.
Některé mechanické předvěsti na méně frekventovaných tratích se mnohdy neobsluhují a ukazují neustále znak „výstraha“ bez ohledu na polohu hlavního návěstidla.
Světelná návěstidla jsou dnes většinou uzpůsobena pro návěstní znaky tzv. rychlostní návěstní soustavy, kdy je barvou a počtem světel, popřípadě jejich kmitáním (blikáním) určeno nejen to, zda vlak smí nebo nesmí jet, ale také dovolená rychlost přes výhybky přilehlé k návěstidlu a dovolená rychlost i za následujícím návěstidlem. Některé novější typy výhybek totiž dovolují jízdu do odbočky vyššími rychlostmi (60, 80 nebo 100 km/h, v zahraničí existují speciální výhybky i pro rychlost 220 km/h do odbočky). Takové výhybky se však používají jen v některých případech na hlavních tratích a pro běžnou potřebu (i pro použití na modelovém kolejišti) postačuje několik nejběžnějších návěstí.
V některých stanicích se starším zabezpečovacím zařízením, kde chybí závislost mezi vjezdovými a odjezdovými návěstidly, bývá použití návěstní soustavy dále zjednodušeno podobně jako u mechanických návěstidel - rychlostní soustava se neuplatňuje.
Základní zásady platné v rychlostní návěstní soustavě
Bílé světlo má pro jízdu vlaku pomocný význam a v následujícím výčtu návěstí není zahrnuto. Klidné bílé světlo se používá k doplnění návěstních znaků dovolujících další jízdu v případech, že příští návěstidlo následuje za kratší než zábrzdnou vzdálenost (u některých vjezdových a cestových návěstidel a nejčastěji u tzv. opakovacích předvěstí). Klidné bílé světlo se používá pro posun (návěst „posun dovolen“), kmitavé bílé světlo se používá pro tzv. přivolávací návěst (bude ještě vysvětleno).
Červené světlo znamená vždy „stůj“. Čelo vlaku musí zastavit před návěstidlem a vyčkat na návěst nebo rozkaz k další jízdě. Jen jde-li o oddílové návěstidlo tzv. automatického bloku (s bílým nátěrem stožáru), může strojvedoucí v případě, že na trati není vidět předchozí vlak, po zastavení pokračovat opatrně v jízdě tak, aby mohl zastavit před jakoukoliv překážkou.
U ostatních návěstí lze rozlišit horní a dolní světlo. Dolní světla mají vztah k jízdě bezprostředně za návěstidlem a svítí jen současně s některým horním světlem, horní zelené nebo žluté světlo slouží jako předvěst dalšího návěstidla (může svítit i samostatně, bez dolního světla). Návěsti se čtou vždy odspoda nahoru.
Dolní žluté světlo znamená, že v obvodu výhybek za tímto návěstidlem je omezená rychlost pro jízdu do odbočky. Kromě toho mohou na návěstidle svítit ještě tzv. světelné pruhy (žluté nebo zelené), které určují hodnotu této rychlosti (pro 60, 80 nebo 100 km/h).
U horního světla se rozlišuje nejen barva, ale také jakým způsobem svítí. Klidné zelené světlo (svítí trvale, bez přestávek) znamená, že za příštím návěstidlem vlak jede přímým směrem bez omezení rychlosti, kmitavé světlo (které bliká) znamená, že příští návěstidlo dovoluje jízdu omezenou rychlostí do odbočky; nejčastěji se používá pomalu kmitající žluté světlo, které znamená „očekávejte rychlost 40 km/h. Pomalé kmitání světla (přibližně jednou za sekundu) se v kreslených obrázcích (v předpisech a dalších pomůckách) označuje čtyřmi paprsky, rychlé kmitání (přibližně 2x za sekundu) osmi paprsky.
Jedno klidné žluté světlo znamená „výstraha“, tedy že se do stanice vjíždí přímo a následující návěstidlo je v poloze „stůj“. Jedno klidné zelené světlo znamená „volno“, kolem tohoto i následujícího návěstidla je možno pokračovat přímým směrem bez omezení rychlosti (příští návěstidlo je v poloze „volno“, „výstraha“ nebo „očekávejte rychlost ...“).
Kombinací horních a dolních světel a světelných pruhů lze vyjádřit celou řadu možných rychlostí za tímto a následujícím návěstidlem. Tyto možnosti se však v železničním modelářství využívají jen naprosto ojediněle a i na skutečné železnici se s nimi setkáte jen v některých případech na hlavních tratích. Běžné jsou kombinace „rychlost 40 km/h a výstraha“, „rychlost 40 km/h, očekávejte 40 km/h“ nebo „rychlost 40 km/h a volno“. Příklady použití těchto základních návěstí jsou uvedeny na obrázcích.
Pokud je potřebné postavit vlakovou cestu, jakou staniční zabezpečovací zařízení neumí zabezpečit (např. při mimořádném vjezdu na obsazenou kolej nebo v některých případech při jízdě po tzv. nesprávné koleji na dvoukolejné trati), při poruše zabezpečovacího zařízení nebo při poruše návěstidla se používá tzv. přivolávací návěst. Ta se dává kmitavým bílým světlem svítícím současně s návěstí „stůj“ nebo i samostatně; u některých mechanických návěstidel se místo toho používá trojice klidných bílých světel uspořádaná do trojúhelníka. Přivolávací návěst lze dát též ručně, a to za dne bílým kruhovým terčem s černým okrajem (tento terč musí železniční zaměstnanec držet v ruce, jinak tato návěst neplatí) a v noci natáčením svítilny s barevnými skly tak, aby se vstříc vlaku střídalo zelené a žluté světlo. Na přivolávací návěst musí jet strojvedoucí v obvodu přilehlých výhybek tak, aby mohl bezpečně zastavit před překážkou (např. pokud by vjížděl na kolej obsazenou jinými vozidly, pokud by správně nedoléhal jazyk výhybky nebo pokud by se na kolejích vyskytlo jiné nesjízdné místo), pro jízdu na širé trati není rychlost omezena.
Místo přivolávací návěsti může také strojvedoucí obdržet od výpravčího, signalisty, hradlaře nebo hláskaře písemný rozkaz, ve kterém jsou uvedeny podmínky další jízdy vlaku.
Neplatná návěstidla (např. po zrušení dopravny, při rekonstrukci zabezpečovacího zařízení apod.) se označují bílým křížem z latěk nebo bílým světlem ve tvaru kříže.
Na vedlejších tratích může být neobsluhovaná předvěst vjezdového návěstidla nahrazena tzv. tabulkou s křížem v případě, kdy je od místa, kde by předvěst stála, vidět na hlavní návěstidlo.
V případě, kdy návěstidlo ukazuje nesprávnou (tzv. pochybnou) návěst nebo nesvítí-li na světelném návěstidle žádné světlo, postupuje strojvedoucí tak, jako by návěstidlo dávalo nejnepříznivější z možných návěstí (hlavní návěstidlo „stůj“, předvěst „výstraha“).
Příklady
Obsluha oddílových návěstidel
Na obrázku je naznačen způsob obsluhy oddílových návěstidel při řízení jízdy několika vlaků jedoucích stejným směrem („ve sledu“ za sebou).
V levé části obrázku je nakreslena trať vybavená ručně obsluhovanými návěstidly. Ta jsou zpravidla mechanická, ale v minulosti bylo možno najít i případy použití světelných oddílových návěstidel (pouze dvouznakových - „stůj“ a „volno“) a předvěstí, ale způsob jejich obsluhy se zpravidla nelišil od návěstidel mechanických. Pro vnějšího pozorovatele obvykle nejsou vidět rozdíly mezi obsluhou návěstidel u hradla (návěstidla jsou vzájemně blokována zabezpečovacím zařízením) nebo u hlásky (obsluha návěstidel jen podle telefonické domluvy).
V základní poloze (když nejede žádný vlak) jsou všechna návěstidla v poloze „stůj“. Když se sjedná jízda vlaku mezi stanicemi, jsou vyrozuměni i hradláři (resp. hláskaři) a podle předpokládaného času průjezdu vlaku kolem jejich stanoviště přestaví „své“ návěstidlo a předvěst na „volno“, samozřejmě za podmínky, že následující traťový oddíl je volný. Když vlak mine návěstidlo, přestaví se nejprve předvěst na „výstrahu“ a teprve když konec vlaku mine hlavní návěstidlo a uvolní „zadní“ traťový oddíl, přestaví se návěstidlo na „stůj“. U hradlového zabezpečení se tím zároveň dává informace o uvolnění trati, hláskař musí dát odhlášku telefonem.
V horní části obrázku je jako poslední zakresleno vjezdové návěstidlo do stanice. Ve způsobu jeho obsluhy není podstatný rozdíl proti obsluze oddílových návěstidel, jen (je-li návěstidlo náležitě vybaveno) může ukazovat více návěstních znaků, ale to si ukážeme na dalším obrázku.
V pravé části obrázku je nakreslena trať s tzv. trojznakovým automatickým blokem. Na první pohled jsou vidět tři rozdíly: prostorové oddíly jsou kratší (obvykle 1000 až 1200 m, zatímco u hradel to bývá až několik kilometrů), je sloučena funkce návěstidla a předvěsti k následujícímu návěstidlu a základním znakem oddílových návěstidel je „volno“ (když nejede žádný vlak, je trať volná). Protože vjezdové návěstidlo má základní návěst „stůj“, musí mít poslední oddílové návěstidlo před stanicí základní návěst „výstraha“; toto návěstidlo kromě návěsti „stůj“ (kdy funguje jako kterékoliv jiné oddílové návěstidlo autobloku) ukazuje návěstní pojmy jako předvěst vjezdového návěstidla, proto je označeno zvláštní tabulkou s černým mezikružím.
Oddílová návěstidla se obsluhují automaticky podle pohybu vlaků - jakmile první vozidlo vjede do traťového oddílu, přestaví se návěstidlo na „stůj“. Návěstní znak se pak změní na „výstrahu“ v okamžiku, kdy poslední dvojkolí vlaku oddíl uvolní. Návěst „volno“ se pak objeví v okamžiku, kdy jsou volné dva prostorové oddíly za sebou.
Vjezdová a odjezdová návěstidla
Na druhém obrázku jsou zakresleny příklady návěstních znaků vjezdových a odjezdových návěstidel při různém tvaru vlakové cesty. Obrázek má opět dvě části - v levé je zakreslena stanice se starým zabezpečovacím zařízením jen s omezenými vazbami mezi polohou výhybek, vjezdových a odjezdových návěstidel (odjezdové návěstidlo bývá jako skupinové), zatímco v pravé části obrázku je stanice s tzv. rychlostní návěstní soustavou, u níž lze jednotlivými návěstními znaky přesně popsat tvar vlakové cesty na vjezdovém i odjezdovém zhlaví. Zakreslena je běžná situace, kdy jsou použity jednoduché výhybky pro rychlost odbočkou 40 km/h.
V obou částech obrázku jsou pro porovnání zakresleny stejné základní případy:
- vjezd do stanice přímým směrem, odjezd není dovolen (pokud mechanické vjezdové návěstidlo nemůže ukázat znak „výstraha“, smí být postaveno na „volno“ teprve tehdy, až před ním vlak zastaví);
- průjezd stanicí na vjezdovém i odjezdovém zhlaví přímým směrem;
- vjezd do odbočky, odjezd není dovolen;
- vjezd do odbočky, odjezd do odbočky;
- vjezd do odbočky, odjezd přímým směrem;
- vjezd přímým směrem, odjezd přes výhybky do odbočky. Při použití mechanických návěstidel je sice v některých případech tato varianta vlakové cesty uskutečnitelná, ale je předpisy zakázána! V takovém případě je nutné nejprve postavit vlakovou cestu pro vjezd (odjezdové návěstidlo na „stůj“) a teprve po zastavení vlaku postavit vlakovou cestu pro odjezd. Jinak by mohlo dojít k překročení dovolené rychlosti ve výhybkách, proto má tato varianta v obrázku červené podbarvení;
Ve všech obrázcích je čtyřmi paprsky naznačeno případné „kmitání“ (blikání) návěstních světel.
