Skály

<small>Z ZababaWiki</small>

Jak modelova skály ?

Skála má charakteristický tvar, který se v přírodě již vyskytuje a proto jej není třeba pracně sochat, nebo modelovat. Stačí chodit po světě s očima otevřenýma. Z nedělní vycházky si přinesete několik kamenů, které vám budou připadat jako pěkné malé skály. Doma je pak porovnáte s fotografiemi a zjistíte, že skály vypadají přeci jen trochu jinak, nebo budete mít štěstí a nějaké skále z vašich obrazových publikací, časopisů, pohlednic apod. to odpovídá.

Na výlet a sběr kamenů půjdete ještě párkrát, až se vám domů nevejdou, uděláte dohodu s manželkou a dlouhodobě jí je zapůjčíte na vybudování skalky pro kytičky (jen si některý občas vypůjčíte).

Koupíte školní modelínu a všechny barvy spolu důkladně prohnětete. Až bude hmota teploučká a měkkoučká, nastříkáte svůj kámen vodou z mechanického rozprašovače, z modelíny vyformujete placku asi 2 cm silnou a prostředkem přitisknete na kámen (má-li výčnělek, tak tím začneme). Placku přitiskáváme ve spirále, kterou obkroužíme první bod přitisknutí. Vždy jen tlačíme kolmo na povrch kamene, pokud bychom se snažili hmotu na kámen navalovat, uhlazovat, nebo hrnout, posunula by se po kameni a udělala nekolikanásobný otisk, to je špatně, nesnažíme se to opravovat, ale hmotu sbalíme a natiskneme znovu. Z mokrého kamene ji lze snadno sejmout.

Z plastelíny lze při opatrném vyjímání kamene z otisku odlít přibližně skalní polokouli, pokud potřebujete ještě kompaktnější tvar, například skalní ostroh, budete muset použít LATEX RUBBER z produkce firmy Woodland Scenics. Jedná se o latexovou gumu, kterou svůj kámen natřete (několikrát) vznikne vám tenká gumová slupka s přesným reliéfem kamene, tu sloupnete a odlijete sádrový odlitek a máte skálu - model "kokořínských pokliček", třeba.

Nebo plastelínu otisknete na dost veliký kámen ne jako placku, ale jako pas. Tento pas pak zohýbáte do tvaru skalní stěny podél řeky, za skálu uděláte "šalování" z pěnového polystyrénu a skalní stěnu odlijete tak, aby kopírovala meandry řeky

Rozděláme asi 2-4 polévkové lžíce sádry v přiměřeném množství vody, přidáme asi 0,5 ml disperzního lepidla (HERKULES) a takto rozmíchanou sádrou vytřeme štětcem formu (měkkým). Tím zabraníme vzniku bublinek na povrchu skal. Disperze v sádře zpomalí její tuhnutí a my získáme pár minut navíc pro natření formy a umytí štětce.

Rozděláme sádru obyčejným způsobem a nalijeme do formy.

Odlitky skal necháme do druhého dne vytvrdnout (v časové tísni alespoň několik desítek minut). Druhý den jsou odlitky ještě vlhké, ale již přijímají vodu. Osadíme je do kolejiště. Necháme-li je vyschnout zcela, můžeme je přilepit tavným lepidlem, pokud jsou vlhké, musíme je lepit těsnícím, nebo montážním tmelem, nebo disperzí, ale počkat několik hodin na zaschnutí. Přilepené skály nastříkaáe vodou, aby nesáli vodu, ještě jednou rozděláme sádru s disperzním lepidlem a štětcem zaplňujeme spáry mezi skalami. Ihned! tuto čerstvě nanesenou sádru otryskaváme proudem vody z mechanického rozprašovače. Tento sádrový tmel rozplavíme tak, aby neprečníval přes skálu a aby nezaplnil její jemnou kamenitou strukturu. Vyzkoušejte si to, je to moc příjemná práce, protože to jde pěkně od ruky hned napoprveé jen se to musí odstříkávat ihned při nanášení (rozprašovač v druhé ruce). Prostě jako bychom měli v ruce vodní štětec, kterým sádru tvarujeme. Napoprvé asi spotřebujete hodně vody, tak pozor na promáčení nosných dřevěných vrstev kolejičtě. Napotřetí, napočtvrté již vystačíte s deckou vody na půlmetrovou skálu a pokud jsou pod skalami skořepiny terénu ze sádrových obvazů (technologie stavby kolejiště Woodland Scenics) všechnu vodu pod skalami zachytíte do papírových ručníků (těch se spotřebuje asi 1 roli)

Barvení provedeme na vlhké skály. Nebudou již tak mokré, aby nesály vodu, jako při jejich tmelení sádrou (viz. předešlé řádky), ale jen tak vlhké, aby barvu pomalu vsakovali.

V mističkách (víčka od marmelády) rozděláme několik barev (Umbra přírodní, Umbra pálená, šedohnědá z umbry a modrého Ultramarínu, Okr světlý, Siena pálená... Měly by to být akrylátové barvy, protože ty se po zaschnutí již další vodou nerozpouštějí. Připravíme si je v řídké a hustší podobě. Měkkým štětcem děláme skvrny na skály, ale tak, že na místo stříkneme z rozprašovače proud vody, tím zaplníme póry skály a dotkneme se štětcem, dalším stříknutím vody barvu nasměrujeme po skále kam potřebujeme, případně ji ihned vysušíme (zesvětlíme) přitisknutím papírového ručníku.

Chce to cit pro barevnost skal a nedělat jen strakatého "leoparda". Po zaschutí skal vše zapudrujeme suchými křídami, nebo raději prachem setřeným z trámu ve stodole apod. Nejšikovnější je kamenný prach té horniny, jejíž skálu modelujeme.

Tip k sádře

osolenim se zrychlí tuhnutí, přidáním disperzního lepidla se tuhnutí prodlouží. Dá se probarvit fasádní práškovou barvou "Fronton" (když se kousek skály časem uštípne, tak to nesvítí bíle, přidává se jen na ztlumení svítivé bíle na šedohnědou, ne načerno, jinak to už nejde dostatecně nabarvit. Tento tip se nehodí na vápencové skály.

rozmíchání odlévání tvrdnutí Sádru míchám v krabičce od margarínu Flora. Když ztvrdne to co zbylo v rozmíchávací krabičce, mohu vyjmout i odlitek skály z formičky. Ale obyčejně tolik nespěchám a nechám jej tam déle. 20 min. stačí pro obyčelnou sádru. Když doplňuji disperzni lepidlo, čekám déle, neboť to tuhnuti zpomaluje. Spěchám-li, musím sádru osolit. Řídce rozdělaná sádra (výrazně více vody) nemá pevnost, dá se rozmačkat v prstech.

rozdělání sádry Sádru sypu do vody až nad hladinou vznikne kopeček, do kterého se voda vsákne tak, že není vidět volná hladina. Co na vcholku zůstalo suche, to odeberu. Nasáklou nezamíchanou sádru zamíchám, ale už nedolévám vodu, jinak ji strhnu (vypada jak tvaroh a nedrží) a nalévám. Formou potřásám.

prohnětení plastelíny Velký blok modelíny rozdělím na několik menších kousků které se opět spojím, ale až po prohnětení. Dobře a jednoduše to jde rozválením kuličky velikosti švestky do válečku a jeho přeložením na půl, to opakuji dle potřeby asi 20x - 40x. Modelína se v průběhu let mění. Před dvaceti lety z toho tekl olej, ale byla krasně plastická. Nyní (1999) se v Čechách vyrábí poměrně suchá modelína, ale dobře zpracovatelná. Některé dovážené z CHINY jsou těžko zpracovatelné zapáchající hmoty. V prodejnách uměleckých potřeb se prodává i profesionální modelína (půl kila asi za 400,-).

izolace měknoucí modelíny od okoli Nahřívám-li modelínu na topení, kontroluji celistvost mikrotenového sáčku předem, ušetřím si skvrny na topení. Bezpečně to jde v krabičce od margarínu, ofukováním v proudu teplého vzduchu fénu, nebo přímotopu.

otisknutí kamene V návodu bylo psáno, že kámen ma být mokrý = orosený mechanickým rozprašovačem (aby se modelína do porézního kamene nevsákla a šla dolů. Z modelíny vytvaruji cosi jako talířek a od středu jej spirálovitě, jedním prstem natlačuji na kámen. Podle velikosti je třeba i několik desítek pritlačení. Pak dám modelínu i s kamenem do chladu, aby modelína trochu ztuhla a šla bezpečně sejmout bez deformace.

vymazání formy Formu vystříkávám vodou s detergentem, který zvýší smáčenlivost mastného povrchu, pak opravdu mekkým štětcem vymažu záhyby řídkou sádrou, pak liji trochu hustší sádru a s formou kolébám tak, jako když se moukou vysypává vymazaný pekáč. Pak naliji hlavní dávku sádry, nejlépe probarvené na svetle okrovy odstín, nebo šedý tón, ale opravdu svetlý!

odstranění modelíny Modelínu odstraňuji nabalením na jiný větší kousek modelíny.

Horymir