Sběrace

<small>Z ZababaWiki</small>

Jak umístit sběrač proudu na lokomotivách; svrchu nebo z boku?

Lepší je zboku (= z vnitřku, na okolek), jsou méně vidět, minimálně snižují jízdní odpor, "vyvažují" posuv nápravy. Lze to i kombinovat – shora, ale přítlak jen na okolek a částečně i na nákolek.

Sběrače na obvodu kola mají velkou páku, naopak sběrače na hřídeli mají páku velmi malou a tudíž daleko méně ovlivňují trakční vlastnosti vozidla. Lehký motorák se sběrači na obvodu kola dokonce může na nehnané nápravě smýkat kolo po kolejnici.

Řešení ovšem vyžaduje vodivě spojená kola s hřídeli náprav. Nápravu je potom nutné rozříznout a obě poloviny vzájemně izolovat. Sběrač pak může mít podobu tlapového ložiska.

Z nám dostupných modelů má toto řešení tendr lokomotivy 56 ex BTTB (tam je to řešeno komplikovaněji, ale princip je použit). Americká modelová hnací vozidla mají toto řešení o poznání častěji.

Lokomotivy PIKO ve velikosti N měly svého času řešeny sběrače následovně: Kolo bylo izolovaně připevněno na nápravě. Na vnitřní straně kola bylo malé osazení o průměru blízkém průměru nápravy, ve kterém byla vysoustružená drážka. Do této drážky dosedal fosfobronzový pásek jako sběrač proudu. Rám podvozku byl z plastu (zřejmě PA). Toto řešení má lokomotiva NOHAB v N od PIKO.