Nápisy
<small>Z ZababaWiki</small>
- Bílý nápis na černém podkladu (cisterny) - tisk inverzně. Na kvalitní papír tisknout okolo písmen a číslic černě.
- Na podélník vozu: Nakreslit podélník na počítači (černý obdélník - výška o fous míň než vnitřní rozměr U-profilu; bílá písmena). Vytisknout na lesklý tenký bílý papír (např. křídový). (Když mám špatnou tiskárnu, jdu do COPY centra.) Po vyříznutí a začernění hran se pásek vlepí disperzním lepidlem do podélníku (U-profilu) samozřejmě na nabarvený model. Po přelakování čirým matem bude výsledek více než uspokojivý (pro žlutá písmena lak ušpinit barvou). Vyzkoušeno v měřítku 1:87. (VL)
- Smaltované tabulky - vytisknout na laserovce 4x zvětšené, dojít do nějakého COPY centra, nechat si udělat barevnou kopii s tím, že co je černé bude rudé (modré apod.). Oni to zároveň zmenší a ještě zamění barvy dle potřeby. Je to plastičtější, než inkoustový tisk smaltovaných tabulek. Platí to pro moderní stroje, na starých jsou výsledky různé.
- Pro tisk extra jemného černobílého textu se používají vypotřebované cartridge do laserové tiskárny. Když je nová, písmenka 0,2 mm mají tlusté linky a slévá se to v uzavřených tvarech (B, P, R...). Když už skoro dojde toner, soustředí se jen na písmenka a nerozlézá se do stran. Je to užitečné na všechny ty nápisy na malých tabulkách jako: "PITNÁ VODA" "PRŮCHOD ZAKÁZÁN", "DOPRAVNÍ KANCELÁŘ". ...
- Jednoduché je použít obtisky.
- Nechat si udělat na zakázku tampoprint přímo na vagón.
- Tampoprint amatérsky - tisk přímo na bočnice vozu pomocí tišťáku (nebo Cu destičky) s vyleptaným textem. Přenáší se barva na linoryt pomocí měkké pryže. Postup byl v nějaké literatuře a poplatný době spáchání (1989!). Výsledky byly přiměřené vynaloženému usilí.
Detaily: kousek cuprextitu, fotocestou zaleptané nápisy, žiletkou jako stěrkou do prohlubní "natažení" barva, kouskem měkké mazací pryže jako razítkem přeneseno na vagón. Při troše cviku to docela šlo.
Při pozdějším pokusu o reprodukci jsem viceméně skončil právě na té barvě - nenašel jsem vhodnou; původní recept doporučoval (a já s úspěchem použil) "barvu na linoryt z NDR, mírně naředěnou toluenem". A tuhle barvu už jsem nesehnal a jíne nebyly to pravé ořechové.
Barvy na tampoprint se dají dnes běžně koupit a dá se nechat udělat i tampon. Spíš může být problém s krycími vlastnostmi barvy - příklad: tiskneš žlutou na zelenou...
Ta barva na linoryt kryla poměrně dobře.
Ta barva z NDR byla tuba (75 g???) za asi 6 Kčs. Když jsem pak sháněl něco jiného, nabízeli mi pikslu (0,75 kg???) za několik set, což jsem nekoupil. Takže ne že by barva nebyla k sehnání, ale byl to jiný výrobce - tedy vyzkoušet - a co pak s tím zbytkem. Tak jsem ji nekoupil.
Zkoušel jsem lihové Agamy, ale bylo to špatné - barva byla moc hustá a po naředění zase nekryla.
Ta původní barva měla ještě jednu skvělou vlastnost - poměrně dost dlouho zasychala (hodiny), takže když se nápis natiskl křivě, rozmazaně nebo jinak nehezky, šel jednoduše setřít vatičkou a začít znova. To třeba syntetika už nedovolí
Pavel S.
