Krajina

<small>Z ZababaWiki</small>

Pomocí sádrových obvazů

Dříve jsem sháněl co nejširší obvazy pro pokrytí velké plochy najednou. Protože mi však vadilo, když jsem si zamazal prsty sádrou, přešel jsem na jiný způsob: obvaz nastříhám na čtverce 2"x2" a ve dvou pinzetách to pokládám na patřičné místo dvojicí různě velkých štětců tupuji a rozmývám sádru

Tvar krajiny mám formovaný stojatými polystyrénovými žebry, zmačkanými novinami bez ostrých špiček a celé je to uzavřeno papírovou samolepicí páskou. Aby sádrový obvaz pěkně přilnul k překližkovým stěnám modulu, lepím na hranu překližky cca 1" široký pruh textilu. Sádrový obvaz se v ploše spojí s textilem a zatím jsem nepozoroval odloupnutí sádrové skořepiny od dřeva.

S těmi malými kousky obvazu se pracuje poměrně čistě, dobře se to přikládá okolo kamenů-skal, pěkně se formují šílené tvary říčních břehů apod. Je to metoda, kterou lze krajinu příjemně modelovat. Někomu více vyhovuje krajinu sochat, tak ji třeba dlabe z bloku polystyrénu. Mně se osvědčilo obě základní cesty kombinovat.

Obvykle se ustřihne tak 30 cm proužek, poskládá do harmoniky, na cca 1,5-2 sec. vloží do lavorku s vodou a vytahuje se rozkladajíce se. Tato mokrá mazlavá tuhnoucí nechutnost se klade v pruzích třeba kolmo na vrstevnice, obvykle s 1/2 překládáním sousedních pásů. Obvaz funguje jako nosič sádry při manipulaci a po zatuhnutí se to chová jako armování. Sádra fakt nepraská, pouze když ji jen tak položíš na hranu dřevěné obšívky kolem modulu (kolejiště), tak to nemá šanci držet na věky a celá skořepina krajiny se odchlípne. Pak stačí olejničkou naplněnou Herkulesem podmáznout takto odchlípnutý kraj a už to drží na věky (místo lepení je třeba navlhčit).

V jednom zahr. časopise jsem nedávno četl, jak dělat pružný povrch pro moduly, které mají vydržet časté převážení. Povrch nebyl ze sádry, ani z latexu, ale z vnitřní hmoty dětských plen, která ve styku s vodou přechází na gel :-)

Nedostupnost sádrového obvazu se dá obejít jeho nahrazením novinami, resp. savým papírem namočeným v řídké sádře resp. dodatečným nanesenám řídké sádry.

Pomocí papírových ručníků

Alternativu k sádrovému obvazu jsou papírové ručníky, v Tescu snad za 12 Kč dvě role. Výhody - snadná dostupnost, ochotně saje rozpuštěnou sádru, lehce se tvaruje. Ručníky namáčím do řidší sádry s asi 5 % disperzního lepidla, připadá mi to docela levné a co potřebuji, na tom drží.

Praktické použití je takové, že střídáme nátěry Latexu s vrstvami ručníku (nejméně dvě), takže vznikne jakýsi "pseudolaminát", dostatečně pružný, aby nepraskal. Další vrstvy vždy přidáváme ještě před uschnutím, ručníky klademe do nátěru latexu a znovu přetřeme. Poslední vrchní nátěr můžeme rovnou tónovat do hněda (podklad pod posypy).

Poznámky

Alternativou při použití papírových ručníků (mohou to být skutečně ty nejlevnější) namísto sádry je LATEX. Alternativa to je ale dražší, sádra je lacinější než latex. Na druhé straně 5 litru Latexu se dá koupit za 160-180 Kč a vydrží to na spoustu metru čtverečních. Prášková sádra jako materiál ano, ovšem v případě sádrových obvazů už ta cena poněkud stoupá. Papírové vrstvy se dají také lepit disperzním lepidlem a to vetšinou vyjde dráž než ten Latex. Latex je alternativou, nikoli náhradou sádry. Takže se chová jinak, ale lze s ním udělat v podstatě totéž (i když nevím, jak by to bylo se skalami).

Na terén používám latex i sádru. Vršek je ale pěnový polystyrén (vrchní vrstva, bohužel přispívá to k hlučnosti). Místo určené jen na trávu a les se po úpravě zahladí jemnou vrstvou řídké sádry a přetře latexem přibarveným podle povahy terénu. To už je ale jiná technologie. Sádra s latexem saje potom méně disperzního lepidla při kladení další vrstvy (posypy, koberec a pod). Při použití latexu je možné začít sypat posypy ještě do mokrého Latexu.

Použil jsem disperzní lepidlo, ale měl jsem ho dost zředěné. Cena není tak strašná. Použil jsem Duvilax. Je to šikovné i na posypy. Posyp se sype nasucho a potom se takto posypaný díl postříká jarovou vodou a následně bezbarvým akrylátovým lakem. Výsledkem je, že ta disperze navlhne, stane se lepivou a posyp se krásně zespodu přilepí. Práce s disperzí má tu výhodu, že celý proces je o něco méně mokrý než se sádrou, nebo latexom.